Life & Stories, Recapitulations, United Kingdom Life

Au-pair v Anglii. Jak být au-pairkou a nezabít se prvních 14 dní. A potom další dny. A ty další…

29/04/2012

Tento příběh je věnován všem holkám, které se rozhodují, zda ject či neject dělat au-pair nebo prostě potřebují nějaké čtení… :)

Od maturity můj život nebyl zrovna šťastným a pěkným životem. S expřítelem nám to hrozně neklapalo, mohli jsme za to oba a bylo to čím dál horší. Stupňovalo se to, bylo to vyhrocený, ale žili jsme v tom dál a dál. Nemohla jsem najít normální pořádnou práci. Dělala jsem v pojišťovně a teďka mám akorát dluhy z toho, že jsem musela vracet šílených tisíc za provize. Po maturitě mi nějak nedošlo, že to je špatná práce, byla jsem prostě ráda, že nedělám v Lídlu za kasou a byla jsem hrozně mladá a nezkušená. Pokud mě čtete, o všem víte. Víte, jak jsem se trápila, že jsem byla úplně na dně, můj život neměl žádný smysl, neprožívala jsem nic hezkého, pořád přicházely nějaké problémy, neměla jsem z ničeho radost a ničilo mě úplně všechno. Byla jsem prostě jen nešťastný tělo bez duše.

Posledního října minulý rok se semnou expřítel rozešel. Úplně se mi zhroutil svět. 14 dní jsem brečela a prosila ho a ponižovala se, abysme se nerozcházeli, abych mohla zůstat v bytě. Že udělám naprosto všechno na světě, jen tohle ne. Neměla jsem žádnou hrdost, neměla jsem prostě nic, jen jsem chtěla bejt s ním. Celých 14 dní jsem měla takový pocity, že na ně nechci ani vzpomínat. Jednoho sobotního podvečera to doma vygradovalo tak, že nevím, fakt nevím co se stalo, ale já, já která jsem prosila na kolenou, řekla A DOST. Tak jo. Odstěhuju se. 14 dní jsem poslouchala, ať vypadnu. Tak jo, začala jsem si balit svoje věci, jen se usmál a šel za klukama na šipky.

(Neříkám, že to je jeho chyba. Určitě já na tom mám velkej podíl, že se semnou rozešel, nechci, aby to tady vypadalo, že jsem chudinka ublížená. Sice jsem se tak cítila, ale mohli jsme za to rovným dílem oba. Padesát na padesát, řekla bych…)

Hrozně jsem doma brečela a balila si ty věci. Volala jsem svýmu nejlepšímu kamarádovi, jestli by nepřijel mi pomoci s těma těžšíma věcma k rodičům a rodičům jsem jen napsala smsku: „Stehuju se zpatky domu, prosim, neptejte se me na nic, pomozte mi s vecma a zitra si promluvime…

Druhej den jsem vypadala úplně nejhůř na světě. Byla jsem unavená, chtěla jsem se zabít jakýmkoli způsobem, myslela jsem si, že se mi to zdá, že to nemůže být pravda prostě. A taky jsem si byla jistá, že kdyby mi napsal nebo zavolal, ať se vrátím, že zas jako pejsek se sbalím a poběžím zpátky, protože si bez něj nedokážu představit můj život. On měl být můj muž, s ním jsem měla mít děti.

On večer přišel.

Když jsem ho viděla v těch dveřích, nebyla jsem smutná, ale měla jsem takový vztek a tak moc jsem ho nenáviděla, že jsem mu na omluvu a nabídku, že mohu jít zpátky řekla jedno velký ne, nechci už. Scházeli jsme se po rozchodu, měli jsme se ještě rádi, bylo to hezčí než náš vztah.

Nebyla žádná práce. Jedna v Trutnově mi nedopadla. Šla jsem si jednou takhle ke konci ledna pro nudle do Imbisu, kde pracuje Vlasta. Vlasta se mě ptala, jak se mám a já jsem jí popsala, co se stalo a nestalo a ona začala vyprávět o svojí ségře, jak žije v Anglii, dělá au-pair a má se dobře. Tak jsem jí řekla, jestli by se ségry nezeptala, zda neví o někom, kdo by mě vzal taky do práce. Už mě prostě nic nedrželo a byla jsem 100% ochotná a hlavně schopná to všechno opustit. Taky jsem věděla, že naprosto neumím anglicky a že nikdy nezískám trošku dobrou práci bez angličtiny. Že by bylo potřeba, se ji naučit. O existenci have to namísto must jsem opravdu nikdy neslyšela… a ještě horší věci… úplně se to stydím napsat.

Za týden mi psala Jana, Vlasty ségra, na Facebook. Že ví o práci au-pair v okolí. Že rodina shání, protože jedna milá Francouzka odešla. Sehnala mi na ni e-mail a tak jsem pomocí google translate napsala pár e-mailů. Jeden večer byl telefonický pohovor na Skype, celej den mi z toho bylo blbě. Pomocí slovíček yes a no jsme se dostaly s budoucí hostmámou k tomu, že bych asi mohla přiject. V sobotu… hrozně brzo. Asi týden. Vzali mě.

Šla jsem si vyřídit milion věcí. Okopírovala jsem si doklady, odhlásila jsem se z úřadu práce, sociálního a na zdravotní pojišťovně. Tam jsem si musela nechat udělat na jeden rok speciální pojištění za 4000 CZK. Snížit tarif v T-Mobile, dala jsem mamce naprosto plnou moc ke všemu, napsala jsem ji na A4 vlastní rukou, nechala ji úředně ověřit. Zjistila nějaké zákony a práva, které bych mohla potřebovat ještě, nakonec jsem zjistila, že v téhle plné moci musí být jasně napsané, že dávám svolení k tomu, aby mi mamka mohla jít pro výpis z trestního rejstříku a tak. Všechno vypsané. Takže jsem vypisovala drobným písmem na A4 všechny, ale fakt všechny možný instituce, se kterýma bych se nějak mohla setkat s čímkoli. Musela jsem donutit doktory, aby mi dali moje léky na dlouho, protože je povolené jenom nějak na 2 měsíce předepsat některé léky…

Koupila jsem si svojí první letenku na internetu. Hnedka první společnost WIZZAIR nabízela fakt levnou letenku v hezký čas na Londýn – Luton. Vůbec jsem nevěděla, jak se taková letenka kupuje, ale nějak jsem to tam nacvakala a za pár dní mi přišla e-mailem. Vytiskla jsem si papír a pověsila ho na nástěnku. Jednosměrná letenka. Nevěděla jsem, kdy se přijedu podívat vůbec. A ani kdy pojedu v létě domů a na jak dlouho. Nevěděla jsem skoro nic a hrozně jsem se bála. Bylo to jisté. Mám letenku, mám pojištění na rok a prostě, v sobotu letím a nevím, jestli se vrátím.

Expřítel tomu nevěřil, že odletím. Pořád mě chtěl zpátky, ale víte, já jsem najednou začala být hrdá. Nechtěla jsem zpátky. Uvědomila jsem si pár věcí. že nechci být věčně brečící troska a že se chci naučit anglicky, trošku prostě se sebou něco udělat. Myslela jsem si, že kdybysme si psali, že bychom se třeba časem k sobě vrátili nebo tak, jo, to jsem si říkala myslím.

V týdnu jsem se zabalila věci. Moc ne, oblečení skoro žádný, v UK je přece PRIMARK. Měla jsem vyměněno 50 liber. Na letiště mě vezla Lůca. Byla jsem za to neskutečně vděčná. A taky jsem byla vděčná za všechny, kteří se za mnou přišli na letiště rozloučit. Cassidy s Tomášem a s Impym a Peťulka. Sice na to nevypadám většinou, ale já si takových věcí vážím a cením a nezapomínám je. Byla jsem ráda. Kufr mi odbavili, čekala jsem na letadlo. Bylo 4 hodiny zpožděné a já jsem umírala nudou různě po letišti s desetikilovým příručákem. Kabel od notebooku v odbaveným kufru a tak… <333 Paráda.

Odpoledne jsem se dočkala a růžovofialovobílé letadlo dorazilo. Všichni čekali. Autobus nás odvezl pár metrů k letadlu. Nastupovala jsem, byla jsem nervózní. Za prvé, že neumím anglicky ani slovo a za druhé, že mě při přistávání zas budou bolet uši neskutečným způsobem, mám s tím hrozný problém. Let byl v pořádku, nudný jako vždycky, čas neutíká a čekáte, že to spadne.

Po přistání jsem šla s davem pro kufr, v dálce čekala Jana, Vlasty sestra a Tereza. Tak mě tady máte. Jely jsme autem směr Andover. Volant na druhý straně, jely jsme v „protisměru“! Večer jsme dorazily do Vernham Dean. Byly jsme před „mým“ domem, Jana mi řekla, ať se v tom vymáchám sama a odjela. První dojem byl trošku šok, protože mě hostmáma nevítala zrovna tak, jak jsem čekala. Byla hrozně chladná. Ale já jsem si myslela, že to je teda normální. Po chvíli dojel i manžel, všechny tři děti byli taky doma, byla jsem tak hrozně v prdeli z toho, že jsem nějak vykoktala, že jsem strašně unavená, že bych chtěla mluvit až zítra. Dovedli mě do maličkého, ale pěkného pokoje, kde byla hrozná zima. Ráno jsem se probudila a nevěřila jsem, že jsem to udělala. Jsem v Anglii ty vole! Nene, fakt jsem. Co jako řeknu jim, když neumím anglicky? Sešla jsem teda dolů, po dlouhým přemlouvání. Hostmáma se semnou nějak moc mile nebavila a malej mi řekl GO AWAY, takže mi to nějak moc sebedůvery nedodalo. Nějak jsme si povídali, co se dalo říct, měla jsem první anglický oběd ze kterého se mi chtělo plakat, ale zas dobré pro Crohna :))) Na talíři 3 kousky brambor, asi 8 kousků fazolek a mikroplátek masa. Měli to tak všichni, vypadalo to jak předkrm. Nebyl to předkrm…

Poprosila jsem hostotce, který byl mnohem víc sympatický než ona, jestli by mi nedal pryč z pokoje asi šedesát berušek. Hrozně se divil, proč chci dát z pokoje asi šedesát berušek, tak nevím, kdo je normální a kdo není. Děti se semnou moc bavit nechtěly. Odpoledne jsme šli na procházku, kterou jsem si díky malému a suchému obědu mohla dovolit, takže nakonec jsem byla vděčná. Ona zapomněla klíče. Když jsme se vrátili, on začal sprostě nadávat, že je blbá a tak. Tak jsem čuměla a snažila jsem se honem bavit s nejmenším, který to pozoroval a říkám mu, jestli je taťka naštvaný a on říkal, že ano, tak mu říkám, že to bude ale zase dobrý a v tu chvíli si myslím, že mě začal vnímat jako novou au-pair a začal mě mít trošku rád. Dlouho si ale nemohl zapamatovat, jak se jmenuju :)

V pondělí jsem měla hodinu jízd vlevo s autoškolou, zvládla jsem to na jedničku, možná proto, že miluju auta, řízení a tak. Za 14 dní jsem jezdila like a boss.

Hnedka další dny byly peklo. Byly zrovna debilní prázdniny, děcka celý dny doma, matka nervózní. Jeden den jsem dala o hodinu dýl spát malýho, protože mě prostě neposlouchal, když jsem byla nová a spíš mi utíkal. Ona mě druhej den tak sjela, že se to nedalo. Nesměla jsem na ně ani zvýšit hlas totiž, tak jsem musela prosit malý dětičky, aby šly spinkat… prostě mě seřvala a začala mi říkat, že mi platí jako strašně hrozně moc peněz a jestli nebudu lepší, že si bude muset najít někoho jinýho. Začala jsem se jí docela bát. Potom se už nikdy nestalo, že by šel později ani o minutu, ale zvýšit hlas jsem prostě musela někdy.

Další týden jsem si to posrala úplně sama. Dělala jsem úklid baráku. Ona si potrpěla na úplný úklid, prostě takovej perfektní a do detailu. No a já jsem zapomněla v tom týdnu na dvě věci. Už tak jsem z ní byla vyklepaná prostě… nenaleštila jsem jí kohoutky v koupelně. Že má neuvěřitelně čistej hajzl a sprchu a podlahu vůbec neřešila. Prostě na mě začala zase řvát, že nemá lesklý kohoutky a opět opakovala, že mi dává strašně moc peněz a že si asi bude muset najít někoho jinýho. A taky jsem zapomněla otřít jednu debilní komodu, byla to moje chyba, ale ona z toho měla úplně záchvat.

Pak jsem pořád brečela, bála jsem se jí hrozně. Bála jsem se, abych neudělala nějakou chybu. Měla jsem pracovat 6 hodin denně a dělala jsem dvanáct. Neměla jsem pauzu. Jednou jsem se už ale nasrala a řekla jsem, že každá au-pair má pauzu a že já chci taky 4 svý hodiny, jako každá prostě. Úplně se na mě tak podívala a řekla že teda jo no. Ale dělala mi z pauz peklo, nemohla jsem jít spát nebo ven skoro, protože pořád říkala, že třeba ve dvě přijede DHL nebo jiný dodavatel a něco jí doveze, že musím čekat. Takže jsem z mojí pauzy 12 – 16 hodin musela stejně čekat doma, vzhůru a v tom ledovým pokoji. Nenáviděla jsem to tam úplně…

… a to jsem ještě nenapsala o chování toho prostředního parchanta. Nikdy jsem neviděla horší hnusnější dítě. Úplně jsem ho už jenom viděla ráno jak blbě čumí a chtělo se mi ho zkopat. On měl blbou náladu a nepozdravil, nic. Na otázku co by si dal k snídali mlčel. Pak na mě křičel, že neví co chce. Já už jsem si říkala, že na tohle jebu prostě a šla jsem udělat snídani malýmu, pak došla ona, viděla, že prostřední nic nemá a on začal ječet, že chtěl tohle a tohle a já jsem za to mohla.

Občas jsme si psali s expřítelem, který trval na tom, že jako musíme být spolu. Ale nedělal pro to vůbec nic. S cizíma lidma jsem si volala víc, než s ním. Jestli jsme si spolu volali 2x, tak to je hodně. Nezájem prostě o tohle. Nechápala jsem to. Kdybych někoho chtěla zpátky, tak mu volám snad každý den a snažím se, snažila bych se o něco…

Všechno bylo dokola, akorát ona mě nemohla seřvat za nic doma, protože jsem měla dokonale uklizeno a jídla jsem měla uvařená na perfektní čas. Jo jednou jsem vlastně neměla skoro čas a lítala jsem všude kam bylo potřeba a nedala jsem 3 ručníky do sušičky. Tak začala kopat do koše v koupelně a já jsem se už musela tlemit prostě. Přestávala mě bavit a začala jsem se shánět po nový rodině. Ona se semnou nechtěla bavit, já s ní taky ne. Vypadávala jsem v pátek večer z domu a vracela jsem se v neděli večer, abych ji neviděla celej víkend. Když byla v kuchyni, tak jsem si ani nešla udělat jídlo a radši bych umřela hlady, než ji potkat v baráku. Zajímaly jí jenom e-maily u jejího obřího Macu a poroučení dělníkům na baráku, který stavěli. Jinak byla pořád doma, ale pořád byla busy říkala. Na nic neměla čas, nebyla jsem pomocník, ale byla jsem fakt služka jenom co se každej den budila s pocitem na zvracení, že bude nějakej problém a že uvidím toho prostředního zmrda.

Za měsíc bydlení v týhle rodině jsem našla jinou rodinu, kde odcházela au-pair. Měla jsem pohovor, všichni se mi hrozně líbili, byli milí, objali mě a smáli se! Dvě starší děti, holčina 15 let a kluk 13 let, sice autista, ale prostě hodný fajn kluk. Psali jsme si asi 10 dní a 2x jsme se viděli. A pak mi řekli, že by mě chtěli, že jsem sympatická, že umím vařit, mám ráda psy a sport, takže super. A dohodli jsme si termín nástupu. Byla jsem hrozně šťastná, že vypadnu od týhle rodiny, ale na druhou stranu jsem celý 2 dny neměla odvahu to říct. To třetí odpoledne jsem si ale řekla, že přece nejsem srab a šla jsem tam. Už jsem po měsíci uměla tak nějak říct, co jsem chtěla a hodně mi pomohla Adélka, protože jsem věděla díky ní, že existuje have to a dneska to už používám ve všech časech.

Přišla jsem do kanceláře, ona byla zase hrozně busy a prohlížela si barvy omítky na nový dům. A říkám jí úplně hrdě: „Hele Fí, víš jak si říkala že mi platíš strašně moc tvých peněz a že by sis měla najít někoho, jinýho? Tak on to je docela dobrej nápad.“ Ona na mě koukala úplně v šoku, tak jsem pokračovala, že tohle prostě nejde takhle, že se mi tady nelíbí, jsem nešťastná a prostřední, že je rozmazlenej a zlej. Ona úplně nevěřila vlastním uším. Ptala se mě, jestli mám novou rodinu a tak říkám, že jo, že mám. A ona úplně, že mě ale hrozně potřebuje na jeden týden, kdy budou ve Francii, abych tam zůstala celý týden s malým. Tak jí říkám, že jo, že nejsem svině a že tady zůstanu ten týden s malým a že v pondělí jdu pryč pak. A šla jsem úplně a věděla jsem, že jsem teďka na koni já, protože mě potřebuje a nemůže dát malýho někomu cizímu na celej tejden.

Winner.

A pak jsem začala bejt zlá a úplně jsem jim všechno vracela. Nechceš se jít koupat prostřední? Jak chceš, mě to nezajímá vůbec. Začal dolejzat. Ona měla jeden měsíc na to, aby si našla novou au-pair a nehledala ji, protože si asi myslela, že prostě neodejdu. Jeden den si prostřední házel s míčem na chodbě a byl myslím pátek a já jsem chtěla už vypadnout a mohla jsem vypadnout po jeho koupeli až. Říkám mu, že jdeme se koupat teda a on mě zas ignoroval. Řekla jsem to třikrát, pak jsem mu vzala ten míč a on mě kopnul !!! Kopnul mě. Normálně jsem se nasrala a sejmula jsem ho na zem, on začal řvát a já sem zařvala na celej barák že fuck a že si jdu sbalit věci a jdu pryč dneska. A fakt jsem to šla udělat. Teďka slyším jenom, jak jde někdo rychle nahoru za mnou po schodech, tak říkám, že tohle bude asi průser prostě docela, že jsem tam řekla fuck před děckama, ale prostě já mám jenom jedny nervy a měsíc a půl jsem to držela v sobě. Tak jsem myslela, že přijde a že mě vyhodí sama. Ona přišla s prostředním, držela ho poprvý v životě nísilně křečovitě za ruku a ječela na něj ať se mi omluví a že kvůli němu odcházím.

Teďka – já sem byla v naprostým šoku, že tohle udělala a řekla a že nevynadala mě. Prostřední byl v šoku, že odcházím a ona byla v šoku, že mu řekla, že odcházím, protože se to nemělo vědět kvůli malýmu. Nějak jsme to přešli. Šel se koupat. Vypadla jsem a vrátila jsem se až v neděli.

Kromě tohodle všeho a milion dalších věcí na který si už ani nevzpomenu jsem tam po celou dobu měla problém s jídlem. Oni mi řekli, ať jako si posloužím z ledničky a tak, ale nemohla jsem si brát maso a kupovala jsem si týdně maso asi za 6 liber a další věci, který prostě doma nebyly. Ona mi to nekupovala. Posledních 14 dní ale jsem jí řekla, že chci kuřecí maso tady mít na vaření, tak se kousla a měla jsem teda.

Protože expřítel pořád neměl snahu, kterou bych já chtěla vidět a jeden den mi napsal úplně něco, nad čím jsem zůstala úplně v šoku, nějak mě to všechno přešlo. Prostě najednou mě to přešlo, samo a cejtila jsem jenom hrozný prázdno. Šílený, až takový strašidelný. Už jsem ho neměla ráda a nechtěla jsem s ním najednou už nikdy být. Najednou mi začal být jedno. Samozřejmě jsem s ním prožila skoro tři roky vztahu a není mi jedno jako úplně. Má nějaký svoje problémy a já bych mu ráda klidně i pomohla, ale už nikdy nemůžeme bejt spolu, protože já už nechci. Už to nejde.

Pamatuju si ale i na jeden nádhernej zážitek. Seděla jsem ve svým pokojíku, byla myslím sobota, ale nikam se nejelo, tak jsem byla nahoře. Nevím už, co jsem dělala. V tom baráku bylo všechno slyšet a najednou prostě slyším někoho čistě hrát na klavír, fakt krásnej zvuk, úplně balzám na duši. Pauza. A najednou někdo začal hrát Clocks od Coldplay. Úplně celá jsem zdřevěněla, začala mi týct slzy a šla jse pomalu dolů ke klavíru. Nejstarší (12) tam seděl a hrál tam celou skladbu. Hrozně mi pořád tekly ty slzy, koukala jsem se na něj a pak jsem ho objala a řekla jsem mu, že jsem nikdy nic hezčího neslyšela hrát na klavír úplně… <333 Myslím si, že na tohle nikdy, fakt nikdy nezapomenu. Bylo to strašně silný. Nádherný.

Jeden trošku vtipný zážitek byl taky po měsíci a týdnu. On jejich otec pracoval od rána od šesti a vracel se večer tak v půl desáté a já jsem už spala, takže se mi stalo, že jsem s ním měsíc nemluvila vůbec. Přišla jsem jednou nějak dolů a on byl doma a ptal se mě jak se mám a takhle a pak se začal smát a řekl: „Tyjo, kdy ses naučila anglicky?“ XDDDDDDDDDDDD

Pak byla sranda, když se měnil čas a já jsem malýmu vysvětlovala, že je ten samý čas, ale že venku je světlo, protože nastal takový speciální čas pro děti, aby mohly být o prázdinách dýl venku za světla, ale že teďka je ještě škola a musí se za toho světla jít bohužel spát XDDDDDDDDDDD

Pak nastal poslední týden. Byla jsem s malým úplně sama doma. Chtěla jsem mu to udělat fakt hezký, byly prázdniny a já jsem ho vzala po okolí snad všude, kde by se mu mohlo líbit a našli jsme prostě nový kamarády a on se fakt bavil, byl šťastnej. Byli jsme na farmě, na hřišti, v takové kryté prolézačce, u Pavlíny doma, kde hrál s dětma fotbal a pak WII. Prostě si myslím, že lepší to být ani nemohlo. Dělala jsem mu k obědu a k večeři to, co si přál a na co měl on chuť. Já jsem si pro sebe udělala na 3 dny guláš. Nakonec jsem s ním nebyla ani týden a ve čtvrtek večer jsem malýho vezla do Newbury na nádraží, kde projížděl vlak z Londýna a jeho teta si ho měla vzít do vlaku a dát ho babičce. Rozloučila jsem se s ním, čekala na tetu, až vyleze z vagónu, byla naštěstí podobná mámě, takže jsem neměla pochyby a to byl konec. Úplný konec v rodině. Udělala jsem tam samozřejmě dvoudenní rozlučkovou párty s Vernham Deanem, pak jsem byla dva dny bezdomovec u Pavlíny a v neděli večer mě odvezla do novýho baráku, do nový rodiny, do Grateley<333

Úplně jinej svět prostě. Úplně. Mamka usměvavá, všichni hodní, milí a udělali mi z toho vážně nejlepší chvíle. Hnedka jsem se cítila jako doma. Prostě doteďka můžu mít otevřený dveře do pokoje o víkendu, nemusím utíkat pryč, je mi tady dobře, ráda se s nima potkávám všude, děláme si hroznou srandu a tak! Jsem třeba luxovala a Katie seděla u stolu, měla nohy na zemi a máma mi říká: „Hele, 10 bodů za její nohy.“ XDDDDDDDDDDDDDDDDD Uklízí prostě taky, uklízíme obě. Nejsem už služka, vůbec. Jsem tady vážně hrozně šťastná. Sice ona jako nejvíc na světě mluví rychle a někdy jí půlku nerozumím, ale vždycky pak se zeptám a je to v pohodě. Občas sem jezdí děda a on je hrozně english prostě. Mluví tak pomalu a srozumitelně a slušně a vážně :) On mi taky říkal, že ona hrozně žvatlá, ať se jí klidně 10x zeptám, co říkala.

Mluvíme tady fakt jak v rodině. Nepřipadám si tady jako v práci. Pracuju tady jenom 5 hodin denně tak různě, kdy je potřeba, mám stejné peníze jako v rodině minulé, nikdo mi to nevyčítá(!!!) a ona mi je prostě ráda dá v obálce a mám tam velký THANKS s vykřičníkem. Protože tady pracuju málo hodin, mohla jsem si najít další práci na tři hodinky denně v další rodině, kde má mamka 4 děti a trošku nestíhá doma žehlit, uklízet a obstarávat dva nejmenší drobečky. Ano, poprvý v životě jsem měla v rukou dvoudenní miminko, zamilovala jsem si ho úplně a těším se, až tam budu chodit pracovat. Touto druhou prací se dostanu na dostatečný peníze za měsíc. Naprosto dostatečný. Dluhy si budu splácet 3x rychleji než je naplánováno a ještě mi zbyde v pohodě na kafe s holkama, bazén, kino, blbosti a taky na věci, kterýma si dělám radost.

Je tady všude plno masa přímo od řezníka, můžu si brát, co chci. Nakupuji já, takže si tam házím jogurty, kuřecí šunku, zeleninu a jsem šťastná. S Katie jsme úplně tým jak prase. Ona se mi docela svěřila s osobníma věcma, co máma ani neví, říkala mi, že jsem nejvíc super, že vypadám na 17 a že s nima budu chodit na párty a tak XDDDDDDD Už mě milujou všichni její kamarádi a to mě ještě ani neviděli prej XDDDDDDDDDDDDD. Máme děsně tajný dohody a tak! Prostě sis moje!<333

Jsme tady totiž od pondělí do pátka samy. Máma je v Londýně přes týden a pracuje, jezdí domů až v pátek. Klučinu vozím v pondělí ráno do speciální školy do Romsey a v pátek navečer pro něj jezdím. Takže jsem takový housekeeper s starší sestra, starám se o psa, všichni mají vypráno, vyžehleno, nikdo nikdy nemá hlad a dům je uklizený a čistý. Každý druhý týden jezdím pro 4 teenagery do školy odpoledne a rozvážím je po okolí. Střídáme se jakoby 4 rodiny na ty děcka.

najít novou rodinu odtud, bylo mnohem snadnější, než by to bylo třeba z ČR. Poptáte se holek, ty se zeptají doma rodin a už prostě získáte info, že někdo někde asi hledá nebo bude hledat rodinu. Já jsem tu novou našla přes Báru, která chtěla po půl roce už odjíždět do ČR zpátky.

Jsem tady skoro 3 měsíce a moje angličtina, ač neříkám asi věci některé úplně správně, je mnohem lepší a dohodnu se téměř všude a na všem. Prosím Katie, aby mě opravovala, když mluvím nebo mi řekla, že je přirozenější to říct takhle a takhle. Vůbec se nemusíte bát, pokud neumíte anglicky skoro vůbec jak já jsem neuměla, protože všechny rodiny s tím počítají. Že se jedete učit anglicky. Prostě třeba 14 dní si pomůžete slovníkem nebo i překladačem. Rodina vám dá papír, přeložíte si jej ve volném čase a vidíte, co kde máte dělat. Nemusíte se toho bát! Některé rodiny dávají smlouvu, my jsme měli mít také s první rodinou, ale jak vidíte, ještě, že jsem ji neměla a mohla jsem si odejít, kdy jsem chtěla. Ježdění vlevo mi dneska přijde naprosto přirozený a spíš mi bude divný jezdit napravo. Když si to představím, dělá se mi trošku mdlo.

Pokud chcete cestovat a vydělávat si peníze a učit se jazyky, je pro vás práce au-pair tou nejlepší příležitostí na světě. Je to jediná možnost, jak zadarmo bydlet, zadarmo jíst (pokud nemakáte u Fí) a vlastně se zadarmo učit ten jazyk. Protože si nemyslím, že mi rok v Anglii dá to, s čím chci někdy přiject do Prahy a hledat práci, určitě se vydám ještě druhý rok nějakým dalším směrem do anglicky mluvící země. Je to pro mě jediná možnost, jak si cestovat jak se mi zlíbí, podívat se do světa, učit se, mít pravidelně peníze. Čím dřív se rozhodnete ject, tím líp. Je to úžasně úžasná životní zkušenost a je škoda týhle možnosti nevyužít.

Kdyby někdo měl nějaké otázky, připomínky, chtěl mi něco říct, napište mi, budu ráda!:)))

Mám teďka čas úplně na všechno. Běhám si kdy chci, beru s sebou psa a mám odvedenou i moji práci i můj běh! Chodím plavat, vařím si co chci a mám všechny ingredience. Dělám, co mě baví konečně. A ještě začnu dělat, co mě baví a co chci. Od příštího týdně budu mít měsíční dostatek peněz na úplně všechno, co potřebuju. Jestli se má někdo špatně a je smutný jako jsem bývala já, tak bych vám hrozně přála, abyste se brzo měli jako já teďka, protože já si myslím, že není šťastnějšího člověka na světě :) Chodím a usmívám se, jdu spát a usmívám se, probudím se a usmívám se a hnedka si řeknu, bože díky, já se mám tak super! Lidi si musí v obchodech myslet, že jsem magor prostě, ale já jsem fakt tak hrozně moc šťastná, tak, jak jsem nikdy nebyla :)

A za to, že jsem takhle hrozně šťastná nemůže jenom nová rodina, nová práce a že dělám to, co mě baví… :)

You Might Also Like

43 Comments

  • Reply lucousek 29/04/2012 at 17:13

    poslouchá se to výborně, tak hlavně, ať ti to vydrží :)

  • Reply terka 29/04/2012 at 17:14

    podepsala bych se pod ten konec. dělala jsem aupair dvakrát a všechny bych poslala pracovat taky tak:XDDD a je fakt, že si poslední týdny uvědomuju, že jsem šťastná. dřív jsem si často štěstí spojovala s tím, že člověk má hodně prachů a tak. a teď mi stačí jen jakási rovnováha, pohoda v duši. zrovna dnes po poledni jsem si venku říkala, jak je svět krásnej:XDDDD ať se Ti tam daří pořád tak fajn:)

  • Reply delfa 29/04/2012 at 17:27

    natalo…tecou mi slzy..za tebe, za to jak jsi spokojena, jak se ti konecne po tech silenych mesicich dari. Vedela jsem, ze se to zlomi a bude konecne stastna!

  • Reply moni 29/04/2012 at 17:30

    I ja jsem z toho uplne dojata, vsechny ty klise vzkazy, co jsem ti tu kdy psala, jak bude lip a tak …. a ono proste je a mozna jeste lip nez jsme si dokazaly obe predstavit. Je to super, mam radost, zaroven se dostavam do faze, kdy ti i trosku zavidim!!! jak poznavas a ucis se a mas konecne vse, co sis prala a vim, ze sis tohle vsechno sama vydrela a ze si to moc zaslouzis.

  • Reply Natalia 29/04/2012 at 17:47

    • lucousek, děkuju! :))

    • terka, je to super, asi každá by měla ject aspoň na letní prázdniny to zkusit a zlepšit si jazyk a zkusit mít nějakou zodpovědnost. ale nejlepší to je fakt pro trosky, jako jsem byla já, protože mě to vytáhlo úplně nahoru na šťastnej vrchol :) jo, svět je krásnej. měsíc tady prší a já jsem stejně šťastná ♥

    • delfa, delfičkooooo, plurk :)

    • Moni, úplně bych všem přála ty moje pocity a nálady od rána do večera, fakt:) mám pořád chuť dělat víc a víc věcí. vždycky, když si ustálím nějaký čas a vidím tam mezery, tak hledám něco, co budu dělat, protože nechci marnit tímto božím životem! :D

  • Reply Helena 29/04/2012 at 18:16

    To zní uplně tak krásně, že bych se nejradši ihned sbalila…

  • Reply Luuuc 29/04/2012 at 18:36

    To je tak krásnej zápisek!:) jsem ráda, že jsi šťastná konečně! Moc ti to přeju:)

  • Reply Izorka 29/04/2012 at 19:17

    Moc ti to přeju! Je nejvíc skvělý, když se život konečně otočí a můžeš si ho užít tak, jak si zasloužíš! ;)

  • Reply Erakis 29/04/2012 at 19:27

    Zasloužíš si to :)) přeju ti to moc a doufám, že se budeš mít takhle super pořád :) jen mě mrzí, že jsem nemohla za tebou na letiště :( ale snad se mi podaří tě někdy navštívit třeba v Anglii :D

  • Reply Mary 29/04/2012 at 20:30

    ňuf ňuf <3

  • Reply cassidy 29/04/2012 at 20:37

    Jsem strašně ráda za tebe, vážně. Napsala jsi to krásně, kéž by ti takováhle pohoda a radost ze života vydržela napořád :)

  • Reply Puffin 29/04/2012 at 20:42

    To je tak nádhernej zápis, nat! Radost to číst, fakt…
    Ať ti to usmívání na svět dlouho vydrží. ;)

  • Reply Natalia 29/04/2012 at 20:55

    • Helena, sbal se :)

    • Luuuc, konečně, co :)

    • Izorka, však konečně :)

    • Erakis, no, ti to neodpustím nikdy s tím letištěm. XDDDDDD jo, třeba se uvidíme nějako :)

    • Mary, :)))

    • Cass, dík, psala jsem to dlouho :D

    • Puffin, děkuju :)

  • Reply Petr 29/04/2012 at 21:11

    To je super cteni, na konci tam citim i nejaky novy objev, ne:)? At se ti i nadale co nejvic dari;)!!

  • Reply mobanika 29/04/2012 at 21:28


    a prave som poslala sestre link, lebo chce ist buduci rok, tak nech vie aka bude stastna:D

  • Reply Peth 29/04/2012 at 21:33

    Já jsem ti tady nikdy nic nekomentovala, ale už prostě musím. Tak moc ti to přeju, úplně si dokážu představit ten neskutečný pocit štěstí, kdy je všechno tak krásné a usmíváš se na všechno a na všechny :) Zároveň ti to samozřejmě závidím, protože tohle je můj sen… Já jsem to měla po škole taky tak nějak na prd. Jenom jsem se neodstěhovala do Anglie, ale do Brna a mám tady ted pár měsíců práci a vedoucí na nás všechny řve, vyhazuje nové lidi, dělám strašně přesčasy, nemám tady žádé kamarády, jsem sama a děsně nešťastná. Obdivuju tě, že jsi dokázala odjet tak daleko a ještě se probojovat přes tu první děsnou rodinu. Jsi hrozně silná a skvělá :)

  • Reply Kika 29/04/2012 at 21:40

    Děkuju za úžasné počtení na večer :) moc pěkně se to čte, takový uplně jak z filmu příběh :D mocmoc ti to přeju, konečně je to tak, jak má být ;) a ten konec závádí nějakým chlapcem, hmm .. :D zajímavé, těším se na další pokračování ;) měj se nejlíp !

  • Reply elis 29/04/2012 at 22:24

    krásně napsaný, díky… a mám fakt radost s Tebou <3 :)

  • Reply polik 30/04/2012 at 06:28

    čekáte až to spadne ;DDDDDDDDD
    dál jsem zatím nečetl, nechám na příště! ahoj a prdojeddo Prahy….

  • Reply p. 30/04/2012 at 08:45

    fakt me to dojalo! :))
    mam hroznou radost, ze jsi stastna a konecne je vsechno jak ma byt!

    a ted musim letet, ptz to tu ctu a tpk ceka, abychom konecne mohli vyrazit na cestu :DD

  • Reply Spencie 30/04/2012 at 08:55

    ty brdo! Tak na tenhle post jsem čekala tak dlouho ! :)) Konečně to všechno sepsaný. Ať se ti takhle daří furt :)

  • Reply Athelas 30/04/2012 at 13:36

    :)

  • Reply Jane 30/04/2012 at 14:29

    Jo, je to tady! A ty si to zasloužíš víc, než kdokoli jinej, koho znám. <3

  • Reply Jana 30/04/2012 at 15:56

    Moc ti to přeju! 100% si to a ještě mnohem víc zasloužíš! Ať se ti daří čím dál víc a zůstaň napořád tak super baba, ať se mi to tu dobře čte :)!

  • Reply miriabel 30/04/2012 at 16:12

    Tohle je snad tvuj nejdelsi a rozhodne nejlepsi clanek! Uz jenom pro to, ze konci tim nejvetsim happyendem:))
    jsem hrozne rada, ze to takhle dopadlo a moc ti tu rodinu s malym miminkem preju, musi to byt uzasne :))) a jeste lepsi je, ze stihas de rodiny takhle:)
    ja asi aupairku nikdy delat nebudu, protoze jsem alergicka na lepek, mliko a vajicka, takze nevim, jak bych to v cizine delala, navic studuju vs, ale tenhle clanek me presto uplne uchvatil!:)

  • Reply belladonna_lily 30/04/2012 at 18:53

    Tyjo, ty jsi mě úplně dojala teď. Ale já jsem věděla, že to všechno dobře dopadne a i když se ti tam původně nechtělo, že to nakonec bude skvělá zkušenost.
    Fakt jsi udělala nejlepší věc, co jsi mohla a držím palce, ať se máš takhle skvěle už pořád :)

  • Reply pidibi 30/04/2012 at 19:24

    cau, delal jsem au-pair v nemecku, mel jsme stesti na rodinu, nektery holky kolem uz mensi, tak jak ty, v prubehu sezony byl celkem problem rodinu vymenit pres agenturu, menily se jen spatny za spatny, nejlepsi bylo vymenit ji pres nejakou nemeckou agenturu na miste a nebo jak ty se proste poptat
    super zkusenost, ale bacha, po navratu do cr rovnou vypadni nekam na novy zeland(muzu predat kontakty) nebo australie, tady na tebe nikdo cekat s otevrenou naruci, jen proto ze umis anglicky nebude – takovych holek je kvanta

    • Reply Marylouise 10/08/2016 at 04:13

      I’m gruaeftl you made the post. It’s cleared the air for me.

    • Reply lebensversicherungen scheidungsfall 05/11/2016 at 08:31

      “Sing, mei’ Sachse, sing” von Jürgen Hart aus den 1980ern war gut, doch jetzt “SAXN!” von Madrhymaz ist eine Hymne, die alle Sachsen richtig stolz mitsingen können. Danke dafür!

    • Reply berechnung zinsen ratenkredit 08/02/2017 at 17:08

      Jeg synes du er utrolig tøff som er åpen om dette. Jeg vet at mange finner støtte i at det er flere i samme situasjon. Jeg har selv vært igjennom det samme og vet hvor hardt det er både fysisk og psykisk. Gleder meg med dere Heidi. Stor klem

    • Reply beamtenkredit vorteile 08/02/2017 at 18:16

      Thanks so much with regard to giving everyone an update on this theme on your website. Please realize that if a fresh post appears or in the event any changes occur to the current write-up, I would be considering reading more and understanding how to make good utilization of those techniques you talk about. Thanks for your efforts and consideration of other individuals by making this site available.

    • Reply kredit raten rechner commerzbank 11/02/2017 at 16:56

      entre pessoas do mesmo sexo”. É um projeto simples, de um único artigo, que tenciona reverter a disparatada decisão do STF (do mês passado) de equiparar a dupla homossexual à união estável …. Provavelmente motivada por esta discussão, a câmara dos deputados – a casa do povo! -, sempre

    • Reply jcp discounts 30/03/2017 at 20:02

      Morris Kent Thompson for President – An American –A New Direction–Attack on Global Warming–Secure Jobs—Prosperity–National Security—-Check out my web site at http://www.mktlistings.com—-Its time to engage.

    • Reply car ins quote Concord 10/05/2017 at 17:20

      Tout le monde croit que l’ENIAC était un ordinateur. L’ENIAC était une machine à calculer, non programmable, et n’ entre pas dans la catégorie des ordinateurs.

  • Reply nat 30/04/2012 at 21:48

    • Petr, vy úplně něco čujete XDDDDD

    • mobanika, snad se jí bude dařit :)

    • Peth, jé díky :) No na mě taky furt řvala ta vedoucí v O2. na všechny. i na klienty. některý lidi jsou fakt divný. no já bojuju pořád něčím, přitahuju to asi, fakt díky:)

    • Kika, :DDDDDDDDD když myslíte, že to je chlapec!

    • elis, :)))

    • pólik, čekáš víšco :DDDDDDDD

    • p. :)) a MNL TDN chudák ne že čeká XDDDDDDDDDDDD

    • Spencie, (evilsmirk)

    • Athelas, :)

    • Jane, DÍK ! :D

    • miriabel, díky:) nó hele oni se ti dobří lidé přizpůsobí a koupí, co chceš ty a můžeš vařit bez lepku a tak. nebo můžeš najít rodinu stejně alergickou, bohužel já znám hodně lidí co jsou, takže on by to asi problém nebyl, aspoň by ses necítila tak „sama“ v tom jakoby :)

    • bella, hůůů díky :)

    • pidibi, už jsou plány do roku 2015 :) a nemyslím si, že by mě někdo čekal s otevřenou náručí, jen si můžu posílat konečně životopisy tam, kde budou chtít anglinu, myslim, že jsem tím byla dodnes docela dost omezená… stejně potřebuju 3 roky bydlet v anglicky mluvících zemích. před dvěma měsícema jsem neřekla ani slovo.. :) a nekaž mi radost XDDDDDDDDDDDDDDD

  • Reply Joll Burr 01/05/2012 at 00:46

    to je krásné!:) zase a pořád ti to hrozně přeju! doufám, že se někdy potkáme v Praze jak tu budeš!:)

  • Reply Quanti 01/05/2012 at 10:42

    ahá, tak nat objevila svoji pravou orientaci a je to dívka XDDDDD

    na pidibiho ser, má zas potřebu se předvádět, kretén… taky jsem si připadala až trapně, když jsme do tebe všichni hučeli, ať odjedeš, že to bude to nejlepší, ale věděla jsem, že máme pravdu :) jsem ráda, že sis zvykla a máš dobrou rodinu a hromadu plánů, tak ať všechny vyjdou!

  • Reply Jan 01/05/2012 at 21:25

    Uffff….Nice twister story :) tak ať to klape. Btw. co když chtějí být au pair i kluci? :-D

  • Reply pidibi 01/05/2012 at 22:32

    quanti: no muj prispevek mel narozdil od tvyho aspon nejakou informacni hodnotu. hele, pokud mas nejaky problem tak si najdi jinou obet, jen proto, ze jsme si kdysi psali na plurku ti ovci delat nebudu
    nat: radost ti kazit nechci, jen jsem rekl svuj nazor a zkusenost. koukam, ale, ze tu mas postpubertalni zakomplexovane publikum, tak uz s tebou budu komunikovat tam kde vzdy, tam quanti urcite nechodi

  • Reply katie 02/05/2012 at 13:51

    četla jsem to jak nějakou napínavou knížku! ach, nat! jsem za tebe úplně happy <3

  • Reply Jíťa Ela 02/05/2012 at 17:09

    Ahoj, chtěla bych se Tě zeptat, jestli je na Tebe možný nějaký kontakt přes Facebook? Mám na Tebe asi tak milion otázek ohledně Tvé práce jako au-pair v Londýně. Děkuji moc :)

  • Reply Berry 02/05/2012 at 18:38

    ježííís, toto bol tak krásny post. Fakt ako…ty si ako Fénix, ktorý vstal z popola. A vieš čo je naj? Že všetky tie priania, aby ti bolo lepšie sa splnili ^.^
    Si fakt silná, že si dokázala odísť do neznáma. Ja by som asi takú odvahu nemala.

  • Reply Lin 02/01/2013 at 21:59

    Ahoj, právě jsem se dostala k tvému blogu a k tomuhle článku.. a chci moc moc moc poděkovat! ;) Píšeš naprosto skvěle a tenhle článek, je opravdu bomba.. Taky bych se ráda jednou podívala do světa jako au-pair, takže ještě jednou díky a drž se ;)

  • Leave a Reply