Ježek s hustou krví

V sobotu odpoledne jsem se o půl čtvrtý probudila nahá a s ručníkem na hlavě na zemi v obýváku, kde bylo o pár stupňů míň, než v celym zbytku baráku, takže jsem tam po pár bezesných nocích v 5487163 stupních prostě usnula. Blbý, že jsme měli ve 4 vyject směr Hampshire. Naházela jsem do kufru během deseti minut všechno, co jsem si myslela, že potřebuju, vyfoukala si mokrý vlasy, namalovala jsem se a s minutovým zpožděním dostala zjeba. Čím víc jsme se blížili k Andoveru, tím míň teplo bylo a dneska mi tady byla dokonce zima, takže se moc netěším zpátky „domů“. V neděli jsem se hrozně divila, že mi je blbě a dneska jsem našla prázdnou flašku mýho Jacka, takže jsem všechno pochopila. Viděla jsem po půl roce Slováky. Jeden mi vychlastal moje piva v lednici, vychlazený a připravený na slabší chvilky v týdnu a druhej mi vykouřil všechny cigára, poslední z ČR, který tady stojej 9 liber, takže doufám, že už žádná párty nebude.

Protože já nejsem ta, která si píše věci do bločku, tak si na naše pravidelné vtipné chvíle asi budete muset počkat ke Kesidce, která doufejme, bude psát dlouhý skvělý blogy, jako rok minulý.

Je to prostě už rok, od toho nejlepšího léta na světě. Tohle utíkání času fakt není možný. A já mám po strašně dlouhý době fotky. Není možný.

Jíme, jíme a jíme. Míchaný vejce s cibulkou a slaninou, paleo cuketový špagety a ty cukety jsme vypěstovaly a chodily zalívat, aby rychle vyrostly a my jsme měly víc žrádla. A taky prasíme dezerty. A koupily jsme si zaslouženě po fakt dlouhý době nový tvářenky.