Začali ste jíst paleo a nepomohlo vám to?

Nedivila bych se. Po přečtení několika „paleo“ receptů, který jsem našla náhodně různě po internetu se mi udělalo na blití. Opět a zase do toho šli nějaký lidi naprosto bez vůle a začali si vymýšlet píčoviny. Že tohle a tamto je vlastně taky paleo a nakonec jsem našla paleo recept i s ovesnýma vločkama. A aby se ještě víc přizpůsobili lidem, tak se rozhodlo, že brambory jsou taky paleo strava a dokonce to napsali do apdejtu e-knihy „Jídlo na prvním místě“.

Se pobleju. Fakt.

Když jsem ke konci roku 2012 začala jíst díky Petru Márovi a Adamovi tuhle stravu, která mi pomohla a zachránila život, tak se mohlo jíst jenom maso, zelenina, vejce, ořechy a trocha ovoce. Prostě neexistuje, aby se řeklo, že sirup z agáve je paleo. Ten prošel takovýma úprava, že si rovnou můžete lehnout pod krávu, vzít si do pusy vemeno a cucat mlíko, protože když to nemyslíte vážně a nebudete to jíst striktně, tak vám to nepomůže tak, jak by mělo a úplně jednoduše mohlo.

Chceš sirup z agáve? Vyser se na paleo a nebo si utrhni list agáve a sežer ho.

A zakažte někdo těmhle lidem dávat „paleo“ recepty na internet!

Spadla ti na mě tvoje hranolka

Už jsem nemohla. Nemohla jsem slyšet ani její hlas, natož ji vidět nebo s ní nedejbože mluvit. Řekla jsem, že nemám peníze na výlet a přestěhovala jsem se do jiný čtvrti, tak nějak sama, tak nějak ráda i nerada. A pak do Aucklandu dokonce! Předtím se mi tam líbilo. A pak už ne. Dokonce vůbec ne. Nejhorší byt na světě, pak nejlepší byt na světě a pak už mě to trochu přešlo a zase jsem ji mohla vidět a slyšet a pak volám a říkám:

„Kašlu na všechno, jedu s tebou do Ameriky! Sejdeme se za dva dny v Bangkoku?“
„Můžeme.“
„Ok, tak zatím.“

A čekal na mě na letišti. Poprvý v životě na mě někdo čekal na letišti. A přišel mi nejvíc vzdálenej na světě. Jak kdybych ho neviděla roky.

„To je divný. Přitom jsem se neviděli měsíc. Mám pocit, že tě neznám, že jsi cizí…“
„Máš pravdu, je to divný.“

A za chvíli už nebylo. Bangkok je dokonalej.

„Potřebuju se trochu odreagovat. Jen tak čumět a nic moc nedělat, možná sem tam něco malovat, číst a přemejšlet“
„Pojedeme k moři, do art města, tam se ti bude líbit…“
„Tak jo.“

A tak se každej den vzbudim a cejtim moře, dejchám ten slanej teplej vzduch a večer jezdím tím vzduchem na kole.

„A proč pořád maluješ tyhle podobný jeleny?“
„A proč proboha jako NE?!“

HAPPY NEW YEAR 2015

Jsem si potřebovala někde postěžovat, protože již nemám sociálně live kde, a úplně jsem zapomněla, že bych mohla zde! Tak teda: Stěžuju si!